O vytápění pasívních domů platí obecně v určité míře to, co o vytápění domů nízkoenergetických. Potřeba tepla je však u pasívních domů ještě výrazně nižší. I pasívní domy je ale třeba vytápět, většina zdrojů uvádí, že v našich zeměpisných podmínkách se jedná o průměrně 20 dní v roce. Z tohoto důvodu je zřejmé, že pro vytápění pasivního domu je vhodný především relativně levný, bezúdržbový a výborně regulovatelný zdroj tepla s dlouhou životností. Cena samotné energie již není rozhodující, vynikající regulovatelnost, kterou elektrické přímotopné vytápění poskytuje, naopak ano.

V souvislosti s topením v těchto domech a jejich malou potřebou tepla se často mluví o vhodnosti použití teplovzdušného vytápění. Pasívní domy mají totiž v povinné výbavě "řízené větrání s rekuperací", realizované nejčastěji centrální jednotkou s rozvody po celé domě. Větrací a rekuperační jednotka tak může i ohřívat vzduch a plnit tak funkci topení. Takovéto řešení má ale svá úskalí - jedná se především o obtížnou regulaci teploty v jednotlivých místnostech s odlišnými teplotními požadavky, dále fakt, že se intenzita větrání řídí potřebou pokrýt tepelné ztráty a ne hygienicky potřebnou výměnou vzduchu. V neposlední řadě je celý systém "větrání-rekuperace-dohřívání" technicky poměrně složitý celek, a pokud přestane správně fungovat, přijdete nejen o větrání ale i o topení. Potřebné tepelné izolace rozvodů pak vše ještě prodražují.

Elektrické přímotopné vytápění se v pasívním domě jako řešení přímo nabízí. Vzhledem k nízké pořizovací ceně, bezúdržbovosti, dlouhé životnosti a velmi nízkým energetickým nárokům pasívního domu není v podstatě cena energie pro vytápění důležitá. Skutečné přímotopné vytápění s malou nebo žádnou mírou akumulace je také schopno okamžitě reagovat na teplotní změny a v případě tepelných zisků rychle omezit výrobu tepla a zamezit tím teplotním překmitům, které stojí zbytečné peníze za energii a omezují komfort bydlení. Použitím sálavých zdrojů se teplo stává ještě příjemnějším a energeticky méně náročnějším.

(dab)